Mezikroužky a redukce

Nenápadná, ale velice důležitá součást vybavení. Při fotografování dalekohledem je nutné pevně přimontovat fotoaparát nebo kameru na okulárový výtah, případně před fotografickým přístrojem upevnit okulár, Barlowův člen, reduktor, korektor apod. Navíc musí být možné sestavu zaostřit a dodržet správnou vzdálenost senzoru od korektorů a další optiky. K tomu slouží sady různých adaptérů a mezikroužků.

Většina příslušenství k dalekohledům je založená na třech rozměrových standardech : průměru tubusů 2" nebo 1.25" a závitu T2 ( M42x0.75 ). Průměr 1.25" je pro řadu fotografických aplikací nedostatečný. Používám převážně redukce a optické členy, které se zasouvají do 2" okulárového výtahu a na výstupu mají závit T2. Tento rozměr závitu pak mají mezikroužky a různé speciální části "stavebnice", umožňující např. mezi okulárový výtah a fotoaparát upevnit okulár. Další část vybavení pak tvoří adaptéry ze závitu T2 na systémy jednotlivých kamer a fotoaparátů. Pro dodržení správné vzdálenosti od různých optických korektorů mám některé z těchto adaptérů v několika různých délkách.

Dálkové spouště a časovače

Při fotografování dlouhými expozicemi je nutné zajistit, aby se fotoaparát nepohnul při stisknutí spouště. S nastavením expozičního času na "B" dobou stisknutí spouště odměřujeme také délku expozice. Digitální zrcadlovka navíc umožňuje samostatným stisknutím spouště předem sklopit zrcátko a tím zmenšit otřesy na začátku vlastní expozice. Je zřejmé, že tisknutím tlačítka spouště bychom snímek rozhýbali. U kratších expozic, jejichž délku odměří časovač závěrky fotoaparátu, je možné pro omezení otřesů využít samospoušť. Při nastavení času na "B" je nutná dálková ( kabelová ) spoušť. Ta může být zároveň vybavena časovačem pro odměření délky expozice.

Nejjednodušší zařízení jsem používal s fotoaparáty Praktica - klasickou "drátěnou" spoušť, která mechanicky stiskne závěrku. Je vybavena aretačním šroubkem, takže ji není nutné držet stisknutou po celou dobu expozice.

Moderní fotoaparáty jsou vybaveny elektricky ovládanou spouští. Ve většině případů stačí pro řízení spouště jednoduché spínání kontaktů. Některé fotoaparáty ( např. můj kompakt Nikon Coolpix 880 ) komunikují s dálkovou spouští obousměrně v sériovém protokolu - spoušť tedy musí být vybavena vlastním procesorem. Na obrázku je vpravo dálkový ovladač Nikon MC-EU1, který obsahuje i časovač pro intervalové snímání. Nemá však možnost odměřit délku dlouhé expozice. Při manuálním řízení délky expozice tlačítkem není nutná aretace, nastavení "B" totiž u tohoto fotoaparátu ve skutečnosti funguje jako "T" - jedním stisknutím se závěrka otevírá, druhým zavírá.

Vlevo na obrázku je dálková spoušť Canon RS-80N3 pro digitální zrcadlovku Canon EOS 20D. Jde o velice jednoduché zařízení, tlačítko spíná dva kontakty stejně, jako tlačítko spouště na fotoaparátu. Pro dlouhé expozice je možné tlačítko zaaretovat ve stisknuté poloze. Uprostřed obrázku je dálková spoušť vlastní výroby, která kromě spouštění expozice fotoaparátu Canon EOS 20D plní i funkce intervalového snímání a časovače pro odměření délky expozice. Pracuje s předsklápěním zrcátka a může fungovat i jako samospoušť. Podrobný popis zařízení a návod ke stavbě uvádím na samostatné stránce.

Během příprav na cestu za zatměním Slunce v roce 2006 jsem vytvořil další konstrukci pro spouštění digitálních fotoaparátů. Potřeboval jsem zařízení, které by bez obsluhy spouštělo oba dva fotoaparáty : Canon EOS 20D a Nikon Coolpix 880. Pro každý z fotoaparátů je možné předem "naprogramovat" série různě dlouhých expozic a tyto programy zůstávají uloženy v paměti EEPROM i po vypnutí přístroje. Komunikace s kompaktem Nikon probíhá po sériové lince ve stejném protokolu, jaký používá ovladač MC-EU1. Digitální zrcadlovka je ovládána spínáním kontaktů spouště, galvanicky oddělených optočleny. Zařízení zároveň řeší napájení obou fotoaparátů, pokud je samo napájeno napětím 12V z autobaterie. Pro vlastní provoz přístroje, není-li napájen externě, stačí vestavěné akumulátory.

Zařízení v tureckých horách spolehlivě spínalo i napájelo oba fotoaparáty, ale jak je vidět z obrázku, mechanická konstrukce nebyla dokončena. Pro fotografování noční oblohy používám výše uvedené jednodušší dálkové spouště, takže tento přístroj dokončím asi až při dalším zatmění Slunce. A dokončím jej v jiné podobě, protože mne zatím napadlo několik vylepšení ...

Autoguider

Tento přístroj slouží k automatické pointaci při fotografování noční oblohy dlouhými expozicemi. Zařízení zkonstruoval a vyrobil Martin Myslivec. Autoguider zpracovává video signál z citlivé TV kamery, spojené s pointačním dalekohledem. Ze signálu určí polohu pointační hvězdy a odchylky kompenzuje vysíláním příslušných povelů paralaktické montáži. K zaměřování hvězdy a nastavení autoguideru slouží běžný TV monitor, který v této starší verzi není zabudován. Zařízení tedy používám ve spojení s malou LCD televizí. Tu je možné po nastavení autoguideru vypnout, k vlastní funkci přístroje není nutná.

Autoguider je schopen určovat pozici hvězdy v TV signálu se subpixelovou přesností a průměrovat ji z několika snímků. Přesnost je tedy vysoká a umožňuje pointovat dalekohledem s menší ohniskovou vzdáleností, než má "hlavní" dalekohled, přes který fotografuji. Při vysoké citlivosti používaných CCTV kamer lze pointovat i velmi malým a lehkým dalekohledem.