Prstencové zatmění Slunce jsme s Pavlem Štysem pozorovali ve Španělsku v kopcích nad městečky Mira a Camporrobles ( přibližně 1°23´W 39°42´N ) v nadmořské výšce kolem 1100m. Na místo jsme se dostali autem ( asi 2400 km ) a přivezli s sebou dostatek techniky. Večer před zatměním stál na mýtince Newton 200/800 s pointačním 60mm refraktorem na montáži HEQ-5, připravený na noční fotografování. Zapadající Slunce jsme pozorovali Makem 127/1500 na montáži GS a Pavlovým 80mm ED refraktorem na stativu.

Trochu nám dělala starosti vysoká oblačnost na severu, odkud foukal vítr. Večer se ale obloha zcela vyčistila. Vítr ovšem v noci zesílil a jeho nárazy prakticky znemožnily fotografování. Nebyl jsem schopen kmitající Newton ani pořádně zaostřit. Přitom jsem se těšil, že vyfotografuji několik galaxií v souhvězdí Sochaře, které jsou v našich zeměpisných šířkách příliš nízko. Z celé noci mám jen tento mírně rozostřený a větrem rozhýbaný snímek NGC253, pořízený Canonem EOS 20D přes Newton 200/800 krátkými expozicemi ( 60 + 160 sekund ) při vysoké citlivosti ISO 3200.

Ráno 3. října ovšem vítr zeslábl a obloha byla zcela čistá. Lepší počasí jsme si ani nemohli přát. Pozorování zatmění Slunce na temně modré obloze mezi zelenými borovicemi nám bohatě vynahradilo tu noční zimu i vítr. Na montáž HEQ-5 se přestěhoval 80mm ED apochromat Megrez s Canonem EOS 20D a jako záloha pro všechny případy také objektiv Sonnar 300/4 s okulárem Vixen LV 15mm a digitálním kompaktem Nikon Coolpix 880. Na obou objektivech byly filtry z "fotografické" solární folie Baader. Časovač spouštěl Canona každou minutu a v maximu zatmění každých 8 sekund. Nikon fotografoval každé 2 minuty a v maximu jsem ovládal dálkovou spoušť ručně. Nakonec vyšly dobře snímky z obou přístrojů.

V počáteční fázi zatmění bylo Slunce poměrně nízko nad jihovýchodním obzorem. Maximum sice nastalo téměř přesně v 11 hodin místního času, ale Španělsko používá středoevropský čas, přestože leží téměř celé na západ od Greenwiche. Ve spojení s letním časem to znamená, že Slunce je proti tomu místnímu času posunuté o více, než dvě hodiny.

Malá výška nad obzorem, vítr a mořské pobřeží kdesi v dálce směrěm ke Slunci způsobily poněkud rozvlněný obraz Slunce v první polovině zatmění. Fotoaparáty pak krátkými expozicemi zachytily trochu "zubaté" nebo "chlupaté" Slunce. Snímky z druhé poloviny zatmění jsou čistší. Na ukázku jsem vybral několik snímků, pořízených Canonem EOS 20D přes Megrez 80II ED expozicemi 1/2000 sec. při citlivosti ISO 100. Kliknutím na libovolný náhled dostanete větší obrázek.

Další noc jsme trávili v Pyrenejích v úzkém údolí na jediném rovném plácku, který zřejmě kdysi býval fotbalovým hřištěm. Přestože jsme na místo dorazili dost pozdě ( po dlouhém hledání a projíždění po horských silničkách ), opět jsme vybalili dalekohledy a zbytek noci fotografovali. A takto vypadalo naše tábořiště ráno.

Vzhledem k tomu, že kolem nás byly vysoké skály, jižní obzor jsem fotografovat nemohl. Zaměřil jsem se tedy na M33. Díky čisté a temné obloze jsem mohl bez problémů přes Newton 200/800 ( f/4 ) exponovat 8 minut při citlivosti ISO 1600. Složením čtyř takových expozic vznikl obrázek s nejlepším poměrem signál/šum ze všech snímků této galaxie, které jsem zatím udělal. Můžete vidět i větší obrázek.

Lanovka a observatoř na Pic du Midi jsou bohužel v říjnu každé úterý uzavřeny pro veřejnost a my jsme jeli kolem právě v úterý. Tak jsme se místo návštěvy tohoto slavného místa museli spokojit s expozicí v "astronomické" kavárně na onom odpočívadle.

Zpět na hlavní stránku fotografických experimentů

Další obrázky Slunce najdete v dokumentaci částečného zatmění Slunce z 31. května 2003.

A na závěr ještě vzpomínka na úplné zatmění v srpnu 1999.